Já vím, stagnuje to tady nehorázně a je to dost má vina. Bydlíme v novém vysněném domě. Máme krásnou zahradu, která dokonce i plodí a mohla bych sem házet recepty plné lokální zeleniny, pěkně nafocené na dřevěné podlaze, nebo u okna, či teď u ohně z kamen, ale nic, ani písmenko ...
Není motivace, prioritu dostávají jiné věci a něco jako jídlo se zdá banální. Jo manžel je stále nemocný, kolečko doktorů, vyšetření a různých alternativních metod se pořád točí a nikde žádná záchytná nit. Nic co by vysvětlilo všechnu to bolest. Je hrozné, když vitální chlap, který sportoval celý život, se vám pomalu mění v hubeného ležáka bez jediného svalu.
Jak to? Kde se to vzalo? Co to způsobilo? A kdy to skončí? Jak to proboha skončí?
Hlavu vzhůru, musíme věřit, rodina musí fungovat dál. Děti se nezastavili ve vzduchoprázdnu, chodí do školy, mají kamarády, chodí na kroužky. Jeník má silnou a dost divokou osobnost, chce akci, pozornost, nechce stát. Je nutné se věnovat rodině a snažit se pořád jít dál. Máme plány, vize, co bychom chtěli podniknout a zbudovat. Věřím, že to zvládneme.
Pro manžela teď vařím vegansky, bezlepkově, bez cukru a bez soji a všech výrobků z ní. A vařím hodně, protože se snažíme, aby nehubl.
Není to zrovna jednoduché, beru ohled taky na kvalitu potravin a ekologickou stopu. Rozhodla jsem se od pondělí fotit naše obědy a vždy po týdnu sem hodím fotky. Mohla by to být inspirace pro ty, kteří řeší několik intolerancí dohromady. A taky chvíli budu myslet na něco jiného :-)
Jo a taky naše kočka Aňa (nebo Ája, jak říká Jeník) má pět koťat, takže život jde dál ...
Těším se opět na vás.
Vaše M.
Je mi to moc líto. Přeju vám, ať sem brzy můžete napsat nějakou pozitivní zprávu o manželově zdravotním stavu!
OdpovědětVymazat