čtvrtek 23. února 2017

První obyvatelé nového domečku

Druhého ledna jsme si donesli malá tříměsíční koťátka. Od té doby povyrostli a stali se z nich domácí šelmy. Pravá, křížená kdo ví s čím, kočka domácí.

Fousek, který ze začátku jen pokoutně chodil kolem a na pohlazení moc nebyl. Teď vyhledává lidské teplo a snaží se tulit. Je zvídavý a jde do neznáma jako první.




Aňa, jeho sestra, věrně ve stopách Fouska. Ale nezdá se, má dobrý lovecký instinkt a Fouskovi nic nedaruje.



Koťata jsou první trvalí obyvatelé slamáčku (pokud nepočítám párek myší v mezipatře, ty považuji za velmi přechodné obyvatele).
                                                                 
Vnitřek slamáčku ještě není úplně hotový. Právě jsem položili podlahy.



To nebrání tomu, abych se do něj nesnažila vnést trochu domova. Nasadila jsem jarní cibuloviny, nasela do truhlíčků první zeleninu a letničky. Tento týden začaly kvést tulipány.



Koťata systematicky květináče přehrabují, jsem zvědavá, co dalšího pokvete :-)

Taky cítíte probouzející se přírodu? Energii, která začala proudit? Konec stagnace a lenošení, je tu nový život!
Přestáváme mít chuť na dlouho vařená jídla a polévky a poohlížíme se po čerstvých zelených listech. Zařadili jsme opět zelené smoothies a chystáme se (hlavně psychicky) na blížící se jarní detox.

Mějte se krásně
Vaše Maggie



úterý 10. ledna 2017

Rok 2016 - bilancování

Od dubna se to tady moc nehne, čím to je a co se v roce 2016 stalo?

Děti

Synkové jsou  miláčci. Starší Tedík zahájil dlouhou etapu školní docházky a i když není na něho moc času, tak nemá s učivem větší problém. Je hodně samostatný a i v šesti letech je stále milý přítulný chlapeček. Druhý synek Janík je trochu jiné kafe. Zatím mu moc nerozumím. Má 20 měsíců a poslední rok ho dost pozoruji a učím se od něj. Je takový syrový, přímý a někdy dost silový. Uvidíme, jak se bude vyvíjet dál.

Slamáček

Moře práce za námi a ještě hodně práce před námi. Stavba svépomocí znamená (aspoň v mém případě) každý den na stavbě, s dětmi, bez dětí, i kdybych měla jen přeložit cihlu zleva do prava, tak každý kousek dobrý.

Zvládli jsme dřevěnou konstrukci a střechu (sláva tesařům), slaměné balíky do stěn, kamna (vivat Honza Křivonožka), hrubé hliněné omítky (Viktor Karlík), elektriku, vodu, obložení dřevem, finální omítky, milion titěrností,  a začátkem tohoto roku se těšíme opět na tesaře a pokládání podlah. A pak! A pak už nebudeme chodit ve štěrku!

Je to samozřejmě náročné a po roce už padá i únava. Velký obdiv k rodičům, že se stále drží a každý víkend jezdí 100 km tam a zpátky, jen aby pomohli jedné upracované ženské, která je tedy shodou okolností jejich dcera.

Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech

... říkávala moje babička. A taky, že žena má zástěru, aby si do ní utírala slzy. Ještě že ji nemám.
Manžel je stále nemocný, už druhým rokem. Nemůže fyzicky pracovat a tak stavba a děti jsou většinou v mé režii. O to by ani tak nešlo, spíš mě děsí, že jsme stále nenašli příčinu problému a cestu k uzdravení a že jsme toho už zkusili ...

Věřím, že nový jedničkový rok 2017 bude pro nás, a také pro vás, rokem pozitivním, plným nových vydařených začátků.

Hodně štěstí a především zdraví vám a vašim rodinám.

Krásný nový rok

Vaše Maggie.