Konec září

Pár fotek jídel z konce září, v půlce týdne mi odešel foťák a chvíli trvalo než jsme se dokopala ho spravit, takže opravdu jen pár :-)

Dýňovo mrkvová polévka

Tady se tváří Janík nějak nejistě. Jídel s dýní teď bude víc, nakoupila jsem toho mraky. 

Patizon na paprice s jáhly a quinoou. 

Čočka s dýní na zázvoru. 

Kedlubnová polévka s rýžovou krupičkou. 

Červené zeli, jáhly, cizrna a kvašený květák. 

Dnes opravdu letem světem. Příště snad toho bude víc.
Krásnou noc.
Vaše M.

Léto je za námi a co se děje nového

Já vím, stagnuje to tady nehorázně a je to dost má vina. Bydlíme v novém vysněném domě. Máme krásnou zahradu, která dokonce i plodí a mohla bych sem házet recepty plné lokální zeleniny, pěkně nafocené na dřevěné podlaze, nebo u okna, či teď u ohně z kamen, ale nic, ani písmenko ...

Není motivace, prioritu dostávají jiné věci a něco jako jídlo se zdá banální. Jo manžel je stále nemocný, kolečko doktorů, vyšetření a různých alternativních metod se pořád točí a nikde žádná záchytná nit. Nic co by vysvětlilo všechnu to bolest. Je hrozné, když vitální chlap, který sportoval celý život, se vám pomalu mění v hubeného ležáka bez jediného svalu.
Jak to? Kde se to vzalo? Co to způsobilo? A kdy to skončí? Jak to proboha skončí?

Hlavu vzhůru, musíme věřit, rodina musí fungovat dál. Děti se nezastavili ve vzduchoprázdnu, chodí do školy, mají kamarády, chodí na kroužky. Jeník má silnou a dost divokou osobnost, chce akci, pozornost, nechce stát. Je nutné se věnovat rodině a snažit se pořád jít dál. Máme plány, vize, co bychom chtěli podniknout a zbudovat. Věřím, že to zvládneme.

Pro manžela teď vařím vegansky, bezlepkově, bez cukru a bez soji a všech výrobků z ní. A vařím hodně, protože se snažíme, aby nehubl.
Není to zrovna jednoduché, beru ohled taky na kvalitu potravin a ekologickou stopu. Rozhodla jsem se od pondělí fotit naše obědy a vždy po týdnu sem hodím fotky. Mohla by to být inspirace pro ty, kteří řeší několik intolerancí dohromady. A taky chvíli budu myslet na něco jiného :-)

Jo a taky naše kočka Aňa (nebo Ája, jak říká Jeník) má pět koťat, takže život jde dál ...

Těším se opět na vás.

Vaše M.

První obyvatelé nového domečku

Druhého ledna jsme si donesli malá tříměsíční koťátka. Od té doby povyrostli a stali se z nich domácí šelmy. Pravá, křížená kdo ví s čím, kočka domácí.

Fousek, který ze začátku jen pokoutně chodil kolem a na pohlazení moc nebyl. Teď vyhledává lidské teplo a snaží se tulit. Je zvídavý a jde do neznáma jako první.

Aňa, jeho sestra, věrně ve stopách Fouska. Ale nezdá se, má dobrý lovecký instinkt a Fouskovi nic nedaruje.

Koťata jsou první trvalí obyvatelé slamáčku (pokud nepočítám párek myší v mezipatře, ty považuji za velmi přechodné obyvatele).
                                                                 
Vnitřek slamáčku ještě není úplně hotový. Právě jsem položili podlahy.

To nebrání tomu, abych se do něj nesnažila vnést trochu domova. Nasadila jsem jarní cibuloviny, nasela do truhlíčků první zeleninu a letničky. Tento týden začaly kvést tulipány.

Koťata systematicky květináče přehrabují, jsem zvědavá, co dalšího pokvete :-)

Taky cítíte probouzející se přírodu? Energii, která začala proudit? Konec stagnace a lenošení, je tu nový život!
Přestáváme mít chuť na dlouho vařená jídla a polévky a poohlížíme se po čerstvých zelených listech. Zařadili jsme opět zelené smoothies a chystáme se (hlavně psychicky) na blížící se jarní detox.

Mějte se krásně
Vaše Maggie

Rok 2016 - bilancování

Od dubna se to tady moc nehne, čím to je a co se v roce 2016 stalo?

Děti

Synkové jsou  miláčci. Starší Tedík zahájil dlouhou etapu školní docházky a i když není na něho moc času, tak nemá s učivem větší problém. Je hodně samostatný a i v šesti letech je stále milý přítulný chlapeček. Druhý synek Janík je trochu jiné kafe. Zatím mu moc nerozumím. Má 20 měsíců a poslední rok ho dost pozoruji a učím se od něj. Je takový syrový, přímý a někdy dost silový. Uvidíme, jak se bude vyvíjet dál.

Slamáček

Moře práce za námi a ještě hodně práce před námi. Stavba svépomocí znamená (aspoň v mém případě) každý den na stavbě, s dětmi, bez dětí, i kdybych měla jen přeložit cihlu zleva do prava, tak každý kousek dobrý.

Zvládli jsme dřevěnou konstrukci a střechu (sláva tesařům), slaměné balíky do stěn, kamna (vivat Honza Křivonožka), hrubé hliněné omítky (Viktor Karlík), elektriku, vodu, obložení dřevem, finální omítky, milion titěrností,  a začátkem tohoto roku se těšíme opět na tesaře a pokládání podlah. A pak! A pak už nebudeme chodit ve štěrku!

Je to samozřejmě náročné a po roce už padá i únava. Velký obdiv k rodičům, že se stále drží a každý víkend jezdí 100 km tam a zpátky, jen aby pomohli jedné upracované ženské, která je tedy shodou okolností jejich dcera.

Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech

... říkávala moje babička. A taky, že žena má zástěru, aby si do ní utírala slzy. Ještě že ji nemám.
Manžel je stále nemocný, už druhým rokem. Nemůže fyzicky pracovat a tak stavba a děti jsou většinou v mé režii. O to by ani tak nešlo, spíš mě děsí, že jsme stále nenašli příčinu problému a cestu k uzdravení a že jsme toho už zkusili ...

Věřím, že nový jedničkový rok 2017 bude pro nás, a také pro vás, rokem pozitivním, plným nových vydařených začátků.

Hodně štěstí a především zdraví vám a vašim rodinám.

Krásný nový rok

Vaše Maggie.