Od dubna se to tady moc nehne, čím to je a co se v roce 2016 stalo?
Děti
Synkové jsou miláčci. Starší Tedík zahájil dlouhou etapu školní docházky a i když není na něho moc času, tak nemá s učivem větší problém. Je hodně samostatný a i v šesti letech je stále milý přítulný chlapeček. Druhý synek Janík je trochu jiné kafe. Zatím mu moc nerozumím. Má 20 měsíců a poslední rok ho dost pozoruji a učím se od něj. Je takový syrový, přímý a někdy dost silový. Uvidíme, jak se bude vyvíjet dál.
Slamáček
Moře práce za námi a ještě hodně práce před námi. Stavba svépomocí znamená (aspoň v mém případě) každý den na stavbě, s dětmi, bez dětí, i kdybych měla jen přeložit cihlu zleva do prava, tak každý kousek dobrý.
Zvládli jsme dřevěnou konstrukci a střechu (sláva tesařům), slaměné balíky do stěn, kamna (vivat Honza Křivonožka), hrubé hliněné omítky (Viktor Karlík), elektriku, vodu, obložení dřevem, finální omítky, milion titěrností, a začátkem tohoto roku se těšíme opět na tesaře a pokládání podlah. A pak! A pak už nebudeme chodit ve štěrku!
Je to samozřejmě náročné a po roce už padá i únava. Velký obdiv k rodičům, že se stále drží a každý víkend jezdí 100 km tam a zpátky, jen aby pomohli jedné upracované ženské, která je tedy shodou okolností jejich dcera.
Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech
... říkávala moje babička. A taky, že žena má zástěru, aby si do ní utírala slzy. Ještě že ji nemám.
Manžel je stále nemocný, už druhým rokem. Nemůže fyzicky pracovat a tak stavba a děti jsou většinou v mé režii. O to by ani tak nešlo, spíš mě děsí, že jsme stále nenašli příčinu problému a cestu k uzdravení a že jsme toho už zkusili ...
Věřím, že nový jedničkový rok 2017 bude pro nás, a také pro vás, rokem pozitivním, plným nových vydařených začátků.
Hodně štěstí a především zdraví vám a vašim rodinám.
Krásný nový rok
Vaše Maggie.